Klánovický canicross 2019, TJ Sokol Maxičky
Spolu s Klánovickým 1/2 maratonem pořádá už popáté náš klub Tj Sokol Maxičky canicross závod na 5km. Je pod taktovkou předsedové Kamči, která ale zrovna v daný termín jela na mistrovství Evropy do Belgie jako teamleader. A tak se toho ujal Vláďa 🙂
Co mě na Klánovickém canicrossu baví?
Běží se nedaleko. Klánovice jsou i vlakem z Prahy dostupné do 30 min.
Je to krásná 5km trať. Je rovná, nečekejte žádné šílené sbíhání ani stoupání. Ideální tedy pro začátečníky. Teda až na tu délku, pro začátečníka a hlavně psího začátečníka to může být už docela dlouhá vzdálenost.
Klánovický canicross je přesný jako hodinky. V 9h se prezentujete, v 10:45 vybíháte, v 12:10 je vyhlášení a v 13h vybalujete doma věci. Máte zbytek neděle ještě na další menší výlet.
Je exkluzivní. Na Klánovický canicross se může přihlásit pouze 100 canicrossařů.
Startuje se v hromadném startu zhruba deseti závodníků. Dalších deset závodníků startuje po minutě. Startovní linie je tak akorát široká pro deset lidí, dává prostor pro hladký průběh obávaných hromadných startů.
Kategorie jsou rozděleny na muže a ženy podle věku a nechybí i oblíbená kategorie malý srdcař ( běžci s pejsky do výšky 40cm)
Celá trasa vede po širokých cestách, není zde problém předbíhat.
Nejvíc mě ale baví ten počet lidí, kteří se pokaždé přijdou podívat. Člověk má pocit, že běží Olympiádu. Atmosféra je tady prostě parádní.
No a jak jsme dopadli my s Caspíkem?
Poslední měsíc razím heslo – hlavně v klidu. Což se mi teda podle fotky na startu úplně nepovedlo, ale nevadí. Zjistila jsem, že je pro mě mnohem jednodušší přijít na start na poslední chvilku a rovnou vyrazit a nepřemýšlet.
Vzhledem k tomu, že se ve stejnou dobu pořádalo jak Mistrovství světa i Evropy, tak bylo jasné, že v Klánovicích moc zvučných jmen nebude. Startovali jsme v prvním rozběhu a po prvním kiláku mi bylo jasné, že tentokráte budeme my dva pro ostatní ta „návnada“ a poběžíme jako první. Do toho mě prudila bodavá bolest pod pravým kotníkem, takže to zrovna příjemný běh nebyl. Co mě ale překvapilo bylo to, že Casper táhl velmi slušně a soustředil se opravdu jen na běh. Já se soustředila jenom na to, abych to měla co nejrychleji za sebou. Podle hodinek jsme to nakonec zvládli za nějakých 17minut. Dokonce jsem uz na Stravě měla zaznamenaný ten samý závod z minulého roku a vylepšili jsme si čas o 40s. Ale i tak jsem ze sebe trošku zklamaná, nebýt kotníku, tak si troufnu říct, že bychom to zvládli i rychleji. Tak třeba příští rok 🙂
Mrkněte na video, kde Caspík hraje jednu z vedlejších rolí:
A co nás ještě čeká?
Máme v plánu se zúčastnit ještě Joringového trháku v podělí 28.10. V rámci mé „rehabilitace s bolestivým kotníkem“ však s Caspíkem poběží Tomáš a já je budu podporovat z pozice trenéra. Pak nás čeká Zavírák, který je zároveň asi i naším posledním závodem sezony. A pak nás čeká zimní objemový trénink, jupí.