Měsíc do kvalifikace na mistrovství Evropy v canicrossu
Je 31.7. a mně dneska v práci došlo, že nám už s Caspíkem zbývá měsíc do kvalifikačního závodu na mistrovství Evropy. Uteklo to nějak moc rychle. Pár tréninků, dovolená v Rakousku, závod Sadská a hned posléze závod, na který se od ledna připravujeme…
Přiznám se, že jsem už trochu fyzicky unavená z toho věčného trénování. Závod s Casperem mě pokaždé nabije, jenže my naposledy startovali na začátku června… Ikdyž spolu trénujeme i canicross ve větší skupině, nemám takovou potřebu se překonávat a dostat ze sebe maximum. Navíc mám poslední týdny i pocit, že jsou mé běžecké tréninky lehčí a lehčí (editační poznámka: asi mě Vláďa slyšel, jelikož mi na další týden naložil). Na druhou stranu mě třeba včerejších 12km v pohoda tempu s pár kopečky naprosto odrovnalo…Budeme to svádět na teplo, jo?
Na druhou stranu jsem se docela psychicky uklidnila. Vím, že jsem přípravu jak Caspera, tak sebe opravdu nepodcenila, a tak si jsem jistá, že podáme skvělý výkon. Jestli to bude stačit na mistrovství, no to je ve hvězdách.
Pár poznatků během uplynulých týdnů:
Podlehla jsem marketingovým trikům a koupila si na vyzkoušení nakopávač od Nutrendu N1 pre-workout. A výsledek? Zvýšená potřeba chození na záchod a neskutečně intenzivní svědění celého obličeje. S touto zkušeností jsem se vrátila do čistě přírodní roviny – před tréninkem řepová šťáva a po tréninku meloun. Jestli to má nějaké účinky Vám ale říct nemůžu.
Ze společných tréninků na koloběžce se už začínám vracet bez odřených kolen. Stále je však má bilance pádů 1:1. Alespoň jednou týdně v tréninku nějakým způsobem přistanu na zadku. Stále se odrážím jenom jednou nohou a pak skuhrám se svalovkou. Na kole to po posledním držkopádu raději už nezkouším. Musela bych si zařídit úrazové pojištění s připojištěním rizikových sportů.
Ranní trénink se z 5h ranní přesunul na 4h ranní – už se nemůžu dočkat, až začne podzim.
Poslední dobou mám šílený hlad, nedělám snad nic jiného než jím. Bohužel mé tělo nutně potřebuje hodně těstovin a cukrovinek, žádné zdravé potraviny…
Dny už nerozlišuji na pondělí, úterý, středa, čvrtek, pátek ale na: pohodový běh, intervalový běh, canicross, regenerační plavání.
Všechny knihy, které mi za poslední dobu prošly pod rukama, se týkaly běhu. Co kdybych náhodou načetla něco převratného, co by mi v mém běhání pomohlo.
Četnost věty: „moc v tom sedíš“ se snížil na 1x za trénink. Kdyby mi někdo prosím vysvětlil, jak nesedět v běhu, budu ráda.
Vrhli jsme se zase zpátky na balanční cvičení s Caspíkem, bohužel se však nemůžeme dostat přes cvičení, kdy pes musí dát obě zadní packy na čočku.
O víkendu jsem se přesvědčila, že už patřím do té skupiny starších lidí. Ve čtyři ráno jsme s Casperem odjížděli vlakem směr Klánovice (trénink), zbytek spolucestujících se vracel po flámu domů.
Máme auto! Jmenuje se Tranďák a momentálně pracujeme na psích a našich ubikacích. O tom za kolik, jak dlouho nám to trvalo, jak moc pohodlné to je, a kolikrát jsme se během toho stihli s Tomem pohádat zase příště.
